Můj 1. a 2. den na koleji

21. září 2015 v 23:20 | Lenuš |  Vysokoškolský život
1. den
Do autobusu do Prahy jsem nastoupila až v osum hodin večer. Moje mamka a mamka mého přítele a dokonce i mamka přítelovo nejlepšího kamarády vyjadřovali obavy, jestli je to dobrý nápad, takhle na večer, jet ve tmě přes Prahu. No, toho jsem se nebála, jediná věc, čeho jsem se bála, byla ta kolej. Jednou už jsem tu totiž spala a neměla jsem z toho dobré pocity. Takže jsem narvala kufr do autobusu a vyjela vstříc dobrodružství. Ale to bych nebyla já, kdyby se mi nestalo něco. Jeden pán tam měl úplně stejný kufr jako já. Ze začátku cesty jsem se hrozně bála, že si veme ten můj místo svého. Naštěstí jsem v Praze vystupovala mězi prvníma, tudíž jsem si mohla kufr ohlídat a vzít si ho z místa, kam jsem ho dala. Cesta probíhala v pohodě. Na koleji po mne chtěli průkazku, tomu jsem se divila. Přece jenom všichni říkali, jak to nikoho nezajímá a tak. No, zajímalo. Vylovila jsem ji a šla jsem na pokoj. A začalo velké zjišťování toho, co nemám. Zatím jsem přišla jen na bačkory, což je hodně dobré skóre na mne. I kdybych si na ně doma vzpomněla, nemohla bych si je vzít, protože půlku mého kufru zabírala varná konvice. Povlékla jsem postele a trochu jsem si povzdechla. No, budu se muset naučit tu žít. Je to totiž něco jiného než domov. Všude někdo je. Slyšíte vše, co se na patře odehrává. Jednu postel mám nakloněnou z kopečka, povlečení jsem si měla radši vzít svoje. Tak příští týden snad. V noci jsem moc nespala. První jsem nemohla usnout a pak jsem se každou chvíli budila. Nejsem zvyklá na tento ruch. V půl sedmé někomu řval budík přes celé patro, to jsem definitivně to spaní vzdala.

2. den
Probudila jsem se brzo a pořádně nevyspalá. Potřebovala jsem kafe, které jsem neměla. Smířila jsem se tedy s tím, že budu hold chvíli usínat. Dojela jsem na registraci na kurz a měla jsem ještě dvě a půl hoďky času, než mi začne samotný kurz. Dostala jsem skvělý nápad. Dojela jsem si pro to kafe, dokonce jsem si k tomu koupila i smetánky, sušenky. Někde na půli cesty na kolej mi došlo, že vlastně nejsem majitelem hrnečku. Vidinu kafe jsem okamžitě vzdala a alespoň jsem se na koleji najedla. Vyrazila jsem do školy s tím, že si tam koupím kafe s automatu. Při mém štěstí ale autobus přijel dýl a ještě byla docela zácpa, takže jsem byla ráda, že jsem vůbec tu přednášku stihla a byla jsem opět bez kafe. Na přednášce jsem se nedověděla nic nového, jen jsem tam dostala ještě větší hlad. Rozhodla jsem se, že zajdu na sushi. Musela jsem se nějak odměnit za to, že jsem to zvládla, tu první noc tady. (A hlavně jsem netušila, jak si dobít kartu a nechtělo se mi to řešit :D) Zahájila jsem další bojovku, sehnat dárek pro přítele. Trvalo to docela dlouho, ale nakonec jsem spokojeně nakoupila i tu drogerii, kterou jsem si nebalila s tím, že by mi jen zabírala místo v kufru. Pokaždé, když jsem šla na kolej, po mne chtěli tu průkazku. Celkem jsem tomu nevěřila. Kolem čtvrté jsem byla na koleji a pokoušela se sehnat registrátora, abych si zařídila net. Ten ale nikde nebyl. Asi blbý čas. Šla jsem tedy na smluvenou schůzku s kamrádkou, jely jsme do Ikey. Koupila jsem pár věciček na pokoj a konečně i vysněný hrníček. Zítra už si budu moct ráno udělat kávu nebo čaj a už i s cukrem, ten už jsem taky konečně koupila. Po nákupech začala další bojovka. Sehnat registrátora. Půl desátý večer je evidentně lepší čas, na pokoji byl. Vše jsem vyřídila a šla jsem na pokoj, abych se připojila. Mobil mi šel, počítač ne. Chvíli jsem se snažila s tím něco udělat. Když mi to nešlo, šla jsem ze sebe dělat děbila za tím registrátorem. Kluk toho o tom asi moc nevěděl, ale společně jsme to nějak spravili. Takže už mám internet. Další věc, které jsem se bála byla sprcha. Jo, zní to vtipně :D. Ale asi si dokážete představit jak to vypadá na společných sprchách pro celé patro. Jsou tam tři, není tam pořádně kam si odložit věci a ani žádné místo, kde se slíct, všechno hezky všem na očích. Ale naštěstí tam nikdo nebyl, když jsem tam přišla a ani po dobu mého sprchování, takže jsem to zvládla. No a nebyla bych to já, kdybych zase neměla to své štěstí. Hned při mé první sprše jsem tam zapomněla klíče. Naštěstí jsem si toho všimla hned jak jsem vyšla, takže dobrý. No, všimla bych si toho určitě i když bych pak potřebovala odemknout pokoj.

První pocity
  • Z koleje moc nadšená nejsem, hold je to o tom zvyku a jak už jsem psala, jsem z vesnice, kde je v noci absolutní ticho.
  • Poprvé sama v takhle velkém městě, o všechno se musím starat sama, všechno si vyřídit. Kde je ta střední?
  • Kolej zatím přežívám, i když úplně dobře se tu necítím.
  • Mám strach z divně vypadajících lidí v městské dopravě.
  • Zjistila jsem, že ve městě plyne čas úplně jinak než na vesnici. Už začínám uspěchaný Pražáky docela chápat.
  • "Když máte pocit, že jdete moc brzy, jdete právě včas." V Praze radši dříve než později, autobusy se občas prostě nepohnou.
  • Moje tvrzení se potvrdilo. Praha se mi líbí, škola mi nevadí, ale ty koleje nejsou nic moc pro mne. Snad si co nejdřív zvyknu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 S-hejvi S-hejvi | Web | 22. září 2015 v 10:39 | Reagovat

Určitě si zvykneš, znám plno lidí, kteří na tom byly stejně a nakonec byli spokojení :) Tak hodně štěstí a děkuji! :))

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. září 2015 v 19:19 | Reagovat

Leni začátky jsou všude těžké, neboj, zvykneš si, uvidíš, že za chvilku už vše bude O.K. ;-)

3 Andey Andey | Web | 22. září 2015 v 20:14 | Reagovat

Až se zaběhneš, tak tam budeš jako doma. :)
Poslouchej ty jejich rozhovory v tramvaji. Někdy to stojí za to. :)
Hodně štěstí v nové škole :)

4 Michaela Michaela | Web | 22. září 2015 v 20:14 | Reagovat

Leničko, určitě si zvykneš :) Stejně tak jako, já každý den jedu domů uplně celá zdrcená z toho - to je podpora teda, ale prostě to nějak nedokážu vstřebat. No ale asi jsme teprve na začátku, bude to lepší, neboj ♥ Každopádně, ty sprchy, uplně vím o čem mluvíš, na intru to bylo to samé, a já jsem docela stydlivka, takže prostě jsem do sprchy lezla v oblečení a ze sebe jsem to tam tak nějak soukala, kolikrát jsem měla všechno uplně durch :D A bylo mi někdy i nepříjemný když pak ty starší holky se tam promenádovaly nahatý a já tam stydlivky v koutě :D No ale časem jsem se to tak nějak naučila, otrkala a neměla jsem s tím problém, ale měli jsme tam velké špíndíry - jakože třeba - špinavé kalhotky, vložky a tampony ve sprchách (kolikrát i použité) nebo všude samé chlupy, to byla opravdu chuťovka :D Ještě, že už to mám za sebou a můžu se sprchovat v pohodlí domova :D Ale ty se s tím taky popereš :) A jinak, ano na ten třetí pokud určitě půjdu, nechtěla bych si to nechat utýct no, teď už opravdu za zkoušku nic nedám, ale ted na učnák jsem šla proto, abych měla v tom horším případě, kdyby to nevyšlo aspoň výučák, protože takhle nemám vůbec nic, akorát základní vzdělání no. No a kdybych to teda neudělala tu maturitu tak si udělám ten výučák a pak bych třeba zkusila i nástavbu, no ale zase budu chodit na doučování z matiky, prý ta učitelka je výborná, tak doufám, že už mi to konečně někdo pořádně vysvětlí a zmáknu to :) Jinak děkuju ♥

5 Sárči Sárči | E-mail | Web | 23. září 2015 v 14:19 | Reagovat

fú tak to držím palce..:) hádam si nejak zvykneš:) :D tie spoločné sprchy..ja by som sa tiež bála no že mi tam proste niekto vlezie..ale je to nepríjemný pocit :D vždy je za potrebi sa modliť aby tam nikto nebol :D :)

6 O. O. | Web | 23. září 2015 v 17:39 | Reagovat

Ježiš mária, to znie veľmi divoko :D Popravde si aj ja tento školský rok pripadám ako vo veľkomeste, pri tom koľko toho stále mám :D úplne chápem všetok tvoj strach a stres a tak, na tvojom mieste by som z tade asi ušla :D Dúfam, že ďalšie dni budú už len lepšie a časom si snáď aspoň trošku zvykneš :)

7 Rory Rory | Web | 25. září 2015 v 19:36 | Reagovat

Tak snad si na ty koleje zvykneš. Když to tak čtu, tak samé vyřizování. Aspoň, že už máš hrnek na kafé. :D

8 Nia Nia | Web | 25. září 2015 v 21:43 | Reagovat

Tak zrovna začínám v Praze. Mám pocit, že nějaká mrcha pořád prohazuje ulice :D Co studuješ?

9 Elis Elis | Web | 26. září 2015 v 14:07 | Reagovat

Je to životní změna a chce to čas, všechno si jak se říká ochytat a najít si známé lidičky a bude zase fajn... :-)

10 Rezzy Rezzy | Web | 27. září 2015 v 8:08 | Reagovat

Moc ti držím palce, aby sis zvykla a aby to nakonec bylo fajn :-) Není to jednoduché, já sama jsem to bohužel nezvládla, ale věřím, že ty se s tím popereš lépe než já :-) Máš to daleko domů?

11 Lenuš Lenuš | Web | 28. září 2015 v 7:49 | Reagovat

[10]: Takových 120 kilometrů :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama