Projekt 10 dní - 1. den

12. ledna 2013 v 19:48 | Lee-chan |  Projekt - 10 dní
Den první - Deset věcí, které byste v tuto chvíli chtěli říct deseti různým lidem.
Lee-chan
Řadím se mezi deset různých lidí? Jo, asi jo, Jsem člověk. Sebestředný. Takže první vzkaz určím sobě.
Lee-chan, začni si už sakra věřit! Začni dělat to, v co věříš a přestaň se ohlížet na ostatní. Starej se trochu o sebe a ne pořád jen o ostatní... Těm přehnaná péče může vadit, ale kdo se stará o tebe, no? Nikdo. Tak to změň.
Přestaň brečer, když se ti něco nepovede nebo se to nedaří podle tvého. Začni s tím něco dělat. Ať tě každý den naučí být lepším člověkem a věřit si. Lee-chan, přestaň žrát tolik čokolády s tím, že zejtra pudeš běhat. Kecáš, nikdy nejdeš! Přestaň se řídit heslem: "Ono to nějak dopadne." Optimismum je dobrý, ale ten tvůj už tě párkrát přivedl do průšvihů. Lee-chan, ale nejvíc ti přeji nějakou životní katastrofu, protože vím, jak tě každá tak nehorázně posílí a dodá ti tolik odvahy bojovat, že to za ten den utrpení stojí. Stejnak nikdy nevydržíš smutnit moc dlouho. Takže 'fighting'!
Budoucí boyfriend
Milý neznámý. Sice ještě neznám tvou tvář, anebo jo, jenom se na ni tak nekoukám, ale těším se, až se setkáme. Jen my dva, tváří v tvář. Jen počkej, jak mne budeš mít plný zuby hned po pěti minutách. Ale musíš to vydržet, protože jestli mne potkáš zamračenou a vážnou, určitě se se mnou něco děje. A já nechci, abys mne poznal, až budu smutná. Se mnou to nebudeš mít lehké, jelikož já jsem náročná. A hlavně se nesmíš urazit, když si z tebe udělám srandu, jelikož já si strašně ráda dělám z lidí srandu. Ze sebe nejvíc. Ukáži ti, jak dokáži milovat, chránit své blízké. Udělala bych vše pro člověka, kterýho miluju. Takže až se dostaneš do nesnází, počítej se mnou.
Kačka
Bro, i když tohle nejspíš nikdy číst nebudeš, je tu plno věcí, které ti chci vzkázat. Naše první facebooková konverzace někdy minulé prázdniny. V tu chvíli jsme se dověděly, že spolu strávíme 4 roky v jedné třídě. Pak jsme si řekli, že když máme to stejné příjmení, proč bychom nemohly mít i stejnou lavici? Takže jsme spolu přežily i rok a půl u dvou stolečků. Byly jsme spolu v dobrém i zlém a budeme při sobě stát určitě déle než jenom zbývající část střední. Znáš ty kecy o tom, jak se BFF nikdy nerozloučí? Víš, ty kecy jsou lži. Proto jsem ti nikdy neřekla, že jsi má BFF. Stejně to asi cítíš. Jsi můj osobní psycholog a fotograf. A za oboje ti děkuju. Mohla bych mít vůbec lepší sousedku? Ne. Děkuju.
Monča
Kolik lidí má štěstí, že potká vietnamčíka, se kterým by mohl být klidně týden v kuse a nedošly jim témata? Jsi další člověk, bez kterýho bych to snad ani nebyla já. Protože podkolenky. Dyť k čemu jsou ty zbytečný americký hovadiny, že? Říkáme to obě a přesto když se nudíme, je sjíždíme a smějeme se jejich tuposti. Je hezké se koukat na to, jak jsi jediný člověk ze základky, se kterým se pořád setkávám. Napadá mne plno věcí, co bych ti tu nejradši napsala. Ale... Proč se zdržovat vypisováním jich sem, když ti je můžu říct?
Máma, táta
Jste rodičové, s tím nic nenadělám. Ale jedna věc mi bude vadit vždycky nejvíc. To, že jste našli bydlení na takovým blbým místě, když jste měli plno lepším voleb. Proč ste z těch tří vybrali tu nejhorší? Nedokážu vám tu říct, že vás mám ráda, nikdy jste mě to neučili.
Terka
Je to už dlouho, co příbuzná? Dlouho od té doby, co jsme se rozloučili. Občas se potkáme na slučáku, ale už to neni to co dřív. Každý den ve škole spolu. Základka odešla a s tím i naše velké přátelství. Nikdy jsem v to nevěřila a teď se to stalo. Ale obě se máme dobře. Obě si rády popovídáme. Hlavně že nejsme nešťastné. To je hlavní, takže se těším, až si s tebou budu zase moct popovídat. Lidi se schází a rozchází. Ale mi se ještě určitě sejdeme.
Vašek
Byl jsi dobrý tanečník. Problém byl ve mě. To, že jsem se do tebe zamilovala, ty jsi ale mezitím hledal někde jinde. Naštěstí jsem ti to nikdy neřekla, ale myslím si, že jsi to stejně poznal. Co ale můžu dělat, když se neřídím mozkem? Ten mi říkal, co mám dělat, ale na tu jednu noc se vždycky srabsky schoval někam pod peřinu doma a nikam se mnou nejel. Ty můžeš mít skoro každou holku, na kterou si ukážeš. Chápu, že zrovna já, holka, která si nemůže vybírat, pro tebe prostě nebyla. Nejvíc mne štvalo, když tě chtěla i jedna holka z tanečních taky. Nesla jsem to špatně, ale naštěstí ani ona neuspěla a to mi vykouzlilo úsměv na rtech. A že se ti teď líbí holka, která mi už takhle omylem jednou kluka přebrala? Nevadí. Já jí mám stejně pořád ráda. A tobě přeji do života jen to nejlepší, ať už konečně najdeš nějakou, se kterou vydržíš dlouho. Buď happy.
Ondra
I přes nedobrý začátek, kdy jsem málem zkazila celé naše přátelství, jsem se s tebou ráda smála. Později i smutnila a prostě všechno, co k přátelství patří. Musím ale přiznat, že jsem kvůli tobě i několikrát brečela. Ale to bylo v tom nehezkým období. Teď jsem nehorázně šťastná, že tě mám. I když jsi vlastně ten nejhorší případ kamaráda, co si budeme povídat. Zapomětlivej drbna. Mám tě stejně šíleně ráda a klidně ti vše řeknu, i když hrozí, že všechno vykecáš. A nebo to v lepším případě zapomeneš. Mě ale jde o to, co mi k tomu v tem moment řekneš. To mne vždycky nakopne a seberu sílu a jdu bojovat hlava nehlava. Když se mi něco povede, hned mě napadne: "Musím to říct Ondrovi." Když se mi chce brečet, napadne mne, že tě chci obejmout. Představ si rovnici Lee-chan - Ondra. Co ti vychází? Mě vychází = 1/2 člověka. Díky tobě vím, že gentlemani nevymřeli. Děkuju, ty troubo, za všechno:P S přáním krásného víkendu Tvůj Vosel. =)
Marťa
Marti, je mi líto, že jsme se viděli jen dvakrát v životě, i přes toto jsi výborná příbuzná. Mám s tebou tolik skvělých vzpomínek, že těžko vybírám tu nejlepší. Ani nevím, jaká to je. Víš, možná je i lepší, že si ani nepíšeme, aspoň nemusím každý den myslet na to, jak moc mi chybíš. Víš, najednou se mi chce brečet, když tu tak sedím a vzpomínám na vše dobré, co jsme spolu zažily. Ten pokec do rána. Budík. Vše. Chybíš mi.
Makina
Jsi člověk, který se mnou na prvním stupni sdílel veškerou svou samotu. Je hezký, jak jsme na sebe zbyly a jak jsme si sedly. Tělocviky. Proč mít jednu krásnou vzpomínku, když jich můžeme mít tisíce? 150 spolučených fotek. Ano, to je normální. Hledání cizích domů? The best thing ever. Jít na soutěž ve zpěvu jenom proto, abysme se vyhly němčině? Normální jev. Dva absinthy hned za sebou bych s nikým jiným ani dávat nechtěla. Půjdeme ven, co nejdřív. Ať si zase sníme nanuk v lednu jako minulej rok.
Proč tenhle obrázek? Chce se mi teď brečet, kdy jsem to dopsala.
Naru, omlouvám se, že tu nejseš, ale v zadání bylo "...různým lidem" a sám musíš uznat... -.-":D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Oli~ Oli~ | Web | 12. ledna 2013 v 20:15 | Reagovat

Máš luxusní styl psaní:). Pěkne jsi to napsala.

2 lee-chan lee-chan | Web | 12. ledna 2013 v 20:25 | Reagovat

[1]: Děkuju moc =))

3 Kate Kate | E-mail | Web | 8. února 2013 v 16:12 | Reagovat

Hej bro, mýlíš se :P .. a jsem dojatá! :')
Hezky napsaný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama