Já jsem ten jiný

29. prosince 2012 v 21:27 | Lee-chan |  Povídky

Nejde se nepochlubit svou starší tvorbou. Tuto povídku mám na svém starém blogu, takže se může stát, že ji na netu najdete ještě jednou. (Ale pokud i třikrát, to už je průser xD) ... No zkrátka, myslím, že se mi povedla a i ohlasy na ni byly dobré, tak jsem si řekla, že vám ji sem hodím. Vznikla na základě "téma týdne" na blog.cz...
Tak snad se vám bude líbit apsoň tak jako mě..:))
Ahoj. Jmenuji se Michal, je mi 17 let a budu vám vyprávět můj příběh. Ale nejdříve, než si ho vyslechnete, bych Vám rád pověděl něco o sobě.
Jsem trochu jiný než spousta z vás. Přišel jsem na to čirou náhodou, v pánských sprchách na veřejném plaveckém stadionu, kam mne tahal táta s vírou, že ze mě vychová zdatného plavce. Já sem ale už od raného dětství bránil jeho filosofii a radši jsem si žil po svém.
No zkrátka. Sprchoval jsem se a k vedlejší sprše přišel jeden fakt hezký kluk. Na první pohled na něm bylo vidět, že je sportovec. Jak jsem se na něj kouk', srdce mi začalo rychle tlouct.
A on si všiml, že ho pozoruju...
Schoval si rukama své přirození.
***
Později jsem zjistil, že chodí na kroužek plavání. Řekl jsem tátovi, aby mne tam taky přihlásil. Když jsem toto vypustil z úst, skákal metr padesát vysoko. Hned další den mne tam odvedl a já měl tréninky stejně jako ten kluk. Zjistil jsem, že se jmenuje Matěj.
V tu dobu nám oboum bylo 14 a byli jsme zatím malá štěňata. Stali se z nás velcí kamarádi, pozorovali jsme spolu holky a bavili se o plavání, které mne nakonec taky chytlo.
Ne, díky němu mne to začalo bavit.
Jednou jsme šli na lov nějakých roštěnek, jak jsme tomu s velkou zálibou říkali. Jo, holky byly krásný, je mi jasné, že bych se do nich dokázal zamilovat. Matěj byl z těch holek celej unešenej, řekl jsem si, že si nějakou taky klofnu. Aby žárlil.
Sbalil jsem tu nejhezčí, kterou jsme ten den potkali. Matěj mne mlátil po rameni a říkal "Dobře kámo!"
Nebyl jsem s ní ale zas tak úplně šťastný. Jasný, láska v tom byla, silná, ale mnohem silnější jsem cítil při Matějovo přítomnosti.
Po roce jsem se s ní vyspal, bylo to fajn, o to nejde. Ale cítil jsem, že tomu pořád něco chybí. Sexuální přitažlivost nebyla asi tak silná, jak jsem si představoval. Pořád jsem při tom musel myslet na Matěje, pořád. Sára (ta holka) si začala všímat, že se něco děje, ale pro mne bylo čim dál těžší hrát že ne a neustále se přetvařovat.
Se Sárou jsme se dohodli, že si dále nebudeme šlapat po štěstí a že prostě zůstaneme kamarádi. Zůstali jsme a skvělý. Do teď si bravurně rozumíme. Sára si našla mnohem lepšího přítele, než jsem byl já. Choval se k ní jak ke královně a dovedl si jí vážit tak, jak já ne. Z celého srdce jsem jí to přál a ona to věděla.
Pak jsem ale slavil šestnácté narozeniny a už jsem si byl jistý, že chci jenom Matěje. Holky se mi sice líbilo, moc. Ale Matěj byl něco jiného. To byla ta pravá láska, cítil jsem to.
Uprostřed mé oslavy se ale někam vytratil a já nevěděl kam. Šel jsem ho hledat. Našel jsem ho. Ve křoví. S jednou jeho "kamarádkou". Zrovna si to rozdávali na misionáře. Věděl jsem, že spí s mnoha holkami, ale vidět ho při tom, to mi zlomilo srdce. Ještě na mě řval, ať se přidám do trojky. Já ale už jen utíkal po lesní cestě dál a dál. Sára mne ale viděla, rozběhla se za mnou. Něžně mě objala a nenaléhala, ať se jí svěřím.
Všechno jsem ze sebe ale vysypal i bez jejího naléhání. Nezlobila se na mne, že jsem ji jen využil. Ona mne pochopila. Miluju to naše přátelství, vždycky mi zlepší náladu. Na oslavu jsem se vrátili spolu a naším okruhem začalo kolovat, že jsme se k sobě vrátili a David, její přítel, o ničem neví. To byla ale kravina. Nepoznají přátelství.
Pak jsem jel s Matějem stanovat. Jen mi dvá, pivo, les, samota.
Rozhodli jsme se, že si uděláme víkend jen pro sebe a utábořili jsme se daleko od lidí, aby nás holky nemohly svádět.
Ráno to bylo v pohodě, blbli jsme, jak se na dva šestnáctileté kluky patří. Plavali jsme v rybníce a hráli baseball.
Večer to přišlo. Matěj i já jsme se nalili pivem a byli jsme happy a odvázaní.
No a já toho využil. Vzal jsem ho za ruku a přitáhl si ho. Objal jsem ho a on se nebránil, hladina alkoholu v krvi byla vysoká, ale byl jsem si jistý, že vnímá, znám ho.
Po chvíli jsem mu dal pusu, pak další a další. Polibky mi oplácel a zdálo se mi, že se mu to snad i líbí. Bral jsem to jako povolení a vjel jsem mu jazykem do pusy. Přesně jak mi radila Sára.
Zahájili jsme jazykovou bitvu a Matěj mne sám od sebe začal svlíkat.
No a pak jsme se spolu... no prostě vyspali.
Horší to bylo ráno. Usnuli jsme nazí a jak jsme se probouzeli, Matěj si začal vzpomínat. Nadával mne, sám sobě za to, co jsme spolu dělali v noci. Myslel si, že sem byl stejně opilý jak on a že jsem to udělal jen z opilosti. Ale já moc dobře věděl, proč jsem to udělal...
Jeli jsme domu. Při loučení jsem mu jen řekl: "Ta noc, to nebyla náhoda, chtěl jsem to tak."
Matěj není blbej, došlo mu co se děje. Došlo mu, že jsem BISEXUÁL.
***
Půl roku jsme se spolu nebavili. Pak nám bylo najednou 17 a já už ani nedoufal, že se s ním ještě někdy budu bavit.
Pak jednoho večera, bylo zrovna 13.12., a já koukal z okna, mi zazvonil mobil. Byl to Matěj a chtěl se sejít. Rychle jsem tedy vyběhl z pokoje a běžel do parku, kde jsme se měli sejít.
Když jsem tam došel, už tam byl. Objal mne a řekl: "Ty, Michale. Dost jsem o tom přemýšlel, ale nepochop mne špatně. Já jsem jen na holky na tom se už nic nezmění. Nemohl bych s tebou být." jak tohle říkal, konejšivě mne objímal. "Vím, že tě to asi bolí, ale určitě míň, než kdybych ti to řek hned den po té. Chci s tebou zůstat kamarád, svým způsobem tě taky miluju. Nic víc z toho ale nebude, to říkám narovinu...."
Jeho srdceryvný proslov pokračoval, ale to jsem mu už brečel na rameni...
Dohodli jsme se, že se sejdeme až za měsíc, abychom si to v hlavách urovnali.
Měsíc. Přesně taková doba je to právě dneska od toho osudného dne. Já se právě chytám na baličku holek s Matějem, tak mi držte palce...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terezka Terezka | 31. prosince 2012 v 23:04 | Reagovat

Ahoj všichni, no nemá autor tohohle úžasnýho příběhu talent? Myslím, že jo a velký !!! Vážně mě dojal a jsem ráda, že ho můžu číst a třeba znova a znova. Moc hezký ! :-)

2 egogirl egogirl | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 1:40 | Reagovat

Hmm Sára zvláštní jméno, ale jinak příběh je to pěknej, ale chtělo by to trochu víc rozepsat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama